Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kostel Přebuz a historie obce

obr_9286_14.jpg
 

Kostel
PŘEBUZ
 
Německy: FRÜHBUSS
 
Titul kostela: Sv.Bartoloměje apoštola
 
Z historie Přebuze a kostela sv. Bartoloměje
 
Přebuz na panství Jindřichovice vznikla jako hornická kolonizační osada. Motorem zavádění hospodářských činností v regionu byla katolická církev, v tomto případě klášter Teplá. Roku 1340 Peter Plick koupil se svolením tepelského kláštera ves Jindřichovice spolu s okolními ložisky cínu. Zpočátku se cínová ruda sezónně rýžovala z povrchových potočních náplavů. Později byly hloubeny doly, které vyžadovaly stálou údržbu a založení hornického sídliště. O existenci sídla Friebes se poprvé zmínil Bruschius 1542 [4]. V roce 1543 byla pro Fruepis založena pozemková kniha. V roce 1553 Přebuz obdržela od hraběte Viktorina Schlicka horní svobody poddanského městečka, časově omezené na dobu 15 let. Z té doby pocházejí nejstarší památky na území Přebuzi, např. 6 km dlouhý vodní náhon Erbgraben a 12 km dlouhý rudenský příkop a rýžoviště cínové rudy. Po roce 1581 byla těžba cínu omezována hospodářskou krizí, válkami a vyčerpáním levněji dostupných částí ložisek [6]. 
 
V 16. stol. stála na Přebuzi postupně kaple a kostel v místě domu čp. 162 (zhruba naproti dnešnímu kostelu, přes silnici) [5]. V době reformace působil na Přebuzi luteránský kazatel Adam Zephelius, rodák z Falknova (Sokolova), který předtím působil i v Kraslicích a Sněžné. Jeho kázání vyšla tiskem (Speculum Morientium 1609, Corona Nuptialis 1609, Neue Jahrespredigt 1610) [5,6].
 
Po politickém převratu po Bílé hoře bylo jindřichovické panství Schlickům vyvlastněno a 1627 levně prodáno Nostitzům, kteří přestoupili na katolickou víru Habsburků. Způsob provádění protireformace prokazatelně vyvolal exodus části horníků a sklářů do Saska, kde založili novou vesnici Friebus. Část horníků, setrvávající na Přebuzi v luteránské víře, byla rekatolizována až 1679–1684. Obrátit je se podařilo mladému faráři Danielu Ignáci Josefu Mayerovi [5], který se na Přebuz přestěhoval a sdílel s obyvateli jejich úděl [5]. Mayer se později stal pražským biskupem (1711) a arcibiskupem (1732–1733). Předsedal kanonizační komisi, která připravila podklady pro svatořečení Jana Nepomuckého [10].
 
Nostitzové na Jindřichovicích obnovovali Přebuzi výsady horního městečka (1670, 1683, 1698), udělili mu nový znak (1672), zavedli soud (1677) a horní úřad (1677). Většinu vytaveného cínu skupovali do svých železáren v Rotavě. K hlavním památkám hornictví té doby patří dědičná štola sv. Alžběty a divoce rozeklaný Zechengebirg s povrchovými doly a propady podzemních chodeb a komor [5,6].
 
Platnost privilegií městečka vyhasla 1713. Přebuz mnohokrát trpěla válkami, katastrofální obr_9286_13.jpgneúrodou, hladomory a epidemiemi. Krutou bídu obyvatelstva ilustruje legenda o biskupovi Mayerovi, který v Praze předal „hladové delegaci“ přebuzských bratří Rölzů první sázku brambor na výsadbu. Při návštěvě císaře Josefa II. na Přebuzi 1766 bylo shledáno, že hornictví je za zenitem, fara zchudlá, kostel havarijní a domy zchátralé [1,8].
 
Po zániku hornictví si lidé vydělávali na živobytí podomáckou prací na zakázku faktorů, zejména paličkováním krajek, šitím tylu a rukavic, výrobou perleťových knoflíků, nebo se dávali najmout na práce do továren v Kraslicích, Nejdku a saském Eibenstocku. Rodiny se zajišťovaly skromným zemědělstvím, rýpáním rašeliny na otop nebo pašováním [1,4,8].
 
Nadějí pro obec se stala otvírka cínového dolu v roce 1933. Těžba strategicky důležité rudy byla za 2. světové války podstatně rozšířena [6,8].
 
Po válce byla většina německých obyvatel Přebuzi vyhnána z vlasti. Zatímco v roce 1945 žilo na Přebuzi 1 219 obyvatel [8], v roce 1947 ji zbylo 269. Obci hrozil zánik, který odvrátilo zahájení průzkumu na uran (1946-1947) a na cín (1953-1958). Z posledního období těžby cínu se zachoval skelet úpravny rud a dolů Otto, Hlavní šachty a Ritterova dolu [6,7]. Z předválečného počtu domů 227 zůstalo v roce 1991 jen 21 trvale obydlených domů a 45 rekreačních chalup [2]. Od 70. let se Přebuz profiluje jako turisticky přitažlivé místo ve stejnojmenném přírodním parku. Statut města byl Přebuzi přiznán 2007 Parlamentem ČR na základě poměrně tolerantního výkladu historie. V současnosti se Přebuz chlubí titulem nejmenšího města v ČR, se 78 obyvateli (2010).
 
Kostel sv. Bartoloměje je v pořadí již pravděpodobně třetím chrámem na Přebuzi [5]. Navazuje na hornickou tradici, např. na štolu a důl sv. Bartoloměje z 16. stol.
 
Traduje se, že podnět k postavení kostela dal císař Josef II., který se 1766 na Přebuzi zúčastnil mše sv. a přespal na místní faře. Žádost o povolení výstavby je z ledna 1778 [3]. Základní kámen má vročení 1779 [8]. 100_1749.jpg
Autorem stavebních plánů byl Johann Andreas Leistner, který pracoval pro falknovské Nostitze a je rovněž pokládán za stavitele kraslické fary [3]. Kostel byl dokončen v roce 1787, čemuž odpovídá latinský chronogram 1787 v nadpraží vstupu [2]. Parcelu pro stavbu kostela uvolnil přebuzský kantor a učitel Wenzel Krisch na úkor vlastní zahrady. Tentýž člověk byl vrchností pověřen prováděním stavebního dozoru. Stavba kostela stála 6 541 zlatých. Na tuto sumu se musely složit farnosti Falknov (Sokolov), Kraslice, Jindřichovice, Krásná Lípa a Sněžná. Vrchnost pouze poskytla stavební dřevo za 300 zlatých. Kostel si museli postavit sami farníci z Přebuzi a přifařených osad Rolava a částečně z Jelení, což se jim údajně podařilo během čtyř let. Oltář byl sestaven v Chebu, za což obdrželi sochař a truhlář 100 zlatých z daru Franze Funka. Oltářní obraz umučení apoštola Bartoloměje namaloval jindřichovický malíř Franz Sattler za 48 zlatých. Kazatelnu zhotovil neznámý truhlář z Falknova. Pod presbytářem je žulový náhrobek s iniciálami W.K.C., vročením 1779 a vyobrazením kalicha. Zde byl pohřben mladý pater Wenzel Krisch, syn místního kantora a dohlížitele stavby, který zemřel po tříleté kaplanské službě v Nové Roli ve stejném roce, kdy jeho otec zahájil na svém pozemku stavbu kostela [11].
 
Kostel sv. Bartoloměje je pozdně barokní, jednolodní obdélná stavba 100_1697.jpgs polokruhovým závěrem a sanktusníkem[2]. Žulové bloky byly přivezeny z kamenolomu na východním okraji obce [6]. V interiéru kostela se nacházejí části inventáře předchozího kostela a zvonice [5,11]. K nejpozoruhodnějším památkám patří osmiboká gotická křtitelnice [2], vytesaná z přebuzské žuly (nyní omítnutá), gotický krucifix [2], zvon z cínové slitiny, ulitý 1565 mistrem Wolfgangem Hilgerem z Perninku [5,6], barokní varhany z dílny tachovských Gartnerů,p8281618-2-.jpg převezené na Přebuz 1828 z Trpist u Mostu [9], obraz Přebuzi po požáru 25. 7. 1869 [2] a pamětní tabule obětem 1. světové války.
 
Nyní probíhá renovace střechy kostela z příspěvků církve, Národního památkového úřadu, Karlovarského kraje, obce Přebuz a darů bývalých německých obyvatel. Každou sobotu po svátku sv. Bartoloměje (24. srpna) ve 14 hodin se koná slavnostní mše sv. za účasti mnoha rodáků.
 
Vedle kostela sv. Bartoloměje se nachází bývalá fara, nyní rekreační budova. Je to patrová budova, postavená na místě starší fary, doložené již 1567 [2].
 
(zpracoval Dr.Petr Rojík . Rotava)
 brosch_fruehbuss_preview.jpg
Zdroje
[1] Flieher V. - Schönecker J. (1836-1945): Kronika obce Přebuz.- Depon. in SOA Jindřichovice.
[2] Kuča K. (2004): Přebuz. In: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VI., s. 105-108. - Praha.
[3] Prokop V. – Smola L. (2009): Biografický lexikon sokolovského regionu. – Sokolov (366 s.).
[4] Riedl A. (1951): Frühbuss und Sauersack.- Neudeker Heimatsbrief, Jg. 24, Folge 24, S. 1-6, Hersbruck.
[5] Riedl A. (1968): Die Pfarrei Frühbub und ihre Pfarrer im 16. und 17. Jahrhundert. - Neudeker Heimatbrief, Jg. 20, Nr. 2, S. 5-6; Nr. 3, S. 5-7, Hersbruck.
[6] Rojík P. (2000): Historie cínového hornictví v západním Krušnohoří. – Okresní muzeum a knihovna Sokolov (233 str.).
[7] Rojík P. (2010): Historischer Zinnbergbau im Westerzgebirge (Krušné hory), am Beispiel der Zinnreviere Přebuz (Frühbuß) und Horní Blatná (Platten). – Der Aufschluss, Jg. 61, S. 239-260, Heidelberg.
[8] Schönecker J. (1957): Geschichtliche Mitteilungen über die Ortsgeschichte der Bergstadt Frühbuss. (Strojopis 134 s.).
[9] Tomší L. (1998): Varhany a varhanáři Sokolovska a Karlovarska. – Okresní muzeum a knihovna Sokolov.
[10] Vlnas V. (1993): Jan Nepomucký, česká legenda. - Praha (282 s.).
[11] sine (1913-1946): Chronik der Pfarre Frühbuss (58 s.). Depon. in Římsko-katolický farní úřad Kraslice.
 
 

 


Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< listopad / 2018 >>


Statistiky

Online: 3
Celkem: 195709
Měsíc: 3350
Den: 111