2+5=7 svátostí církve
O křtu a biřmování jsme si toho již řekli dost. Pokračujme nyní v poznávání dalších 5 svátostí.
Slavit smíření jako svátost.
Zpovídáme-li se, pak pro duši je to jako pro tělo čistit si zuby. Bylo by jistě přehnané tvrdit, že nám to působí potěšení, ale když zpověď nepěstujeme, působí nám to divný pocit. A přitom je to něco víc, než knězi něco povídat, či se přiznat k pokleskům.
Ke zpovědi patří i to, že si přiznáme, co se nám líbí, co jsme dostali i co se nezdařilo. A zvláště, co bychom rádi změnili. To vše Bohu můžeme říci, protože nás bere takové jací jsme. Zpovědník při tom má důležitou úlohu: pomůže nám zůstat v obraze, může dát typ, jak na co jít, jak co vylepšit. Nejlépe, když si najdeme jednoho zpovědníka, pro nás má být autoritou, ke kterému se vždy můžeme vrátit nejen, když něco tzv. vyvedeme.
Bůh jako základní prostředek pro výživu – eucharistii – sv.přijímání.
Přiznejme si, že hostie vůbec nepřipomínají chléb. Obsah je ale tentýž – mouka a voda. V době Ježíšově byly v Izraeli chléb a víno základními prostředky výživy, něco, co užíváme denně. Chléb a víno jako Tělo a Krev Kristova ukazují: Bůh je pro náš život nezbytný. Řecké eucharistie znamená díkůvzdání. Přitom věříme, že je Bůh skutečně přítomen v chlebě a víně, jak Ježíš při Poslední večeři v Jeruzalémě slíbil. Rozdíly mezi církvemi vznikly právě z různého výkladu, jak Poslední večeři rozumět.Pro mnohé křesťany je pouze připomínkou poslední večeře, pro jiné je Bůh přítomen v chlebě a víně pouze po dobu slavení eucharistie. My katolíci věříme, že chléb a víno proměněné při mši sv. zůstává jednou provždy Tělem a Krví Kristovou. Při ní zažíváme přítomnost Boží – proto je tak důležitá.
Svátost manželství.
Žena a muž si na celý život slibují věrnost a na znamení úcty a lásky si vyměňují prsteny a spolu se slavnostním ANO zpečetí u svatebního oltáře vše polibkem.Slibují, že přijmou i děti a vychovají je ve víře v Boha. Tuto svátost si jako jedinou udělují manželé navzájem. Ostatní svátosti uděluje biskup, kněz a některé i jáhen.
Svátost kněžství.
Po letech studia bohosloví světí biskup na kněze ty, kteří se k této službě cítí povoláni a které církev uzná za vhodné. Kněží smí udělovat svatosti a mnozí z nich působí jako duchovní ve farnostech. Kněží římskokatolické církve se nežení.
Pomazání nemocných.
Ježíš uzdravoval nemocné, svým učedníkům řekl, že mají uzdravovat nemocné a mazat je olejem posily. Je-li někdo nemocný, potřebuje léky stejně jako i dobrého lékaře. Stejně důležitá je i přímluva bližních. Pomazání nemocných má nemocnému dodat odvahy nemoc přijmout, snášet ji a je-li to možné i uzdravit. Existují i nemoci vedoucí ke smrti. V takovém případě se Pomazání nemocných stává posilou na cestu k Bohu a doprovází ho ve smrti k bráně do života věčného.
