Jdi na obsah Jdi na menu
 


Křížem krážem cestou života - JAK MOHU VĚŘIT

 

 

Křížem krážem cestou života
Jak mohu vlastně věřit?
Nový Zákon popisuje děsnou drzost nebo i odvahu satana, který si troufl na samotného Syna Božího. Toto místo najdeme u Matouše 4,1-11. Že by Odpůrce byl, při své „genialitě“, neinformován, nepředpokládám. Spíše jde o risk! „Jsi-li Syn Boží, rozkaž, ať z těchto kamenů je chléb!“ Ani nám se nechce dělat práci zbytečnou: proč by Ježíš měl z kamenů – v poušti, kde bývá horko – učinit chléb, který by se za krátký čas stal opět kamenným chlebem? Nebo: „Tohle všechno,co vidíš – krásu světa – ti dám hned – když přede mnou padneš…“ Taktika Odpůrce je stále stejná: vezmi si to hned, nepřemýšlej dlouho! Bez práce, bez námahy! A právě tohle Ježíš odmítl: nejprve do písmene splní vůli svého Otce, neposlušnost Adamovu nahradí svou poslušností až k smrti na kříži, odvede své poslání, počká si, až mu Otec vše položí k nohám, až se posadí vedle Otce a stane se Pánem země a vesmíru, Králem nebe i země.
Dolů na poušť.
Ano, přirozeně. Přitom nesmíš poušť vnímat jako výletní cíl, ale jako výzvu před biřmováním. Poušť je symbolicky nutno chápat jako výzvu: vezmi si čas na to, abys poznal, kdo vlastně jsi, co chceš, kdo je Bůh, co Bůh chce. Když si tohle vyjasníme, pak už nám nikdo nemůže nic udělat. To též ukazuje příběh Ježíšův. Jelikož ví, co chce, nemá ďábel šanci.Toho si nesmíme přestavovat jako rohatého grobiána s vidlemi. Ďábel bere vše, co nás může odvést jak od Boha, tak od nás samých. Cesta, která vede pryč od Boha, bývá mnohdy pohodlnější. Navíc na první pohled nevypadá nijak špatně. Jednodušší bývá vyhovět mase, než Bohu. Ten, kdo ví, co chce sám a co chce Bůh, to nebude mít vždy lehké.
Jen prosím tě, nechoď na poušť sám!
Je dobré nevydávat se na cestu bez doprovodu. Půjde s námi naše rodina, kmotr a spolubiřmovanci, věřící z farnosti. Tihle všichni nám mohou pomoci najít cestu k sobě, abychom se promyšleně rozhodli. Ale, co je důležité: naše rozhodnutí nám nemohou vzít, to musíme učinit sami! Při biřmování koneckonců nejde o to, někomu udělat radost; my sami se musíme pro víru rozhodnout. Svědectví jiných může pomoci, ale věřit musíme sami. Poušť je vhodným obrazem k takovému hledání - ve víře existují „místa bez vody“, dokonce i „Fata Morgana“. Věřit může být i náročné.
Věřit jako Maria Montessori (1870-1952).
„Neděláme, co chceme, nýbrž chceme, co děláme.“ Tento výrok je důvodem ke hlubšímu přemýšlení. Když se přihlásila jako první žena v Římě ke studiu medicíny, byl z toho skandál. Přesto ukončila studia s nejlepšími známkami a stala se lékařkou. Viděla, jak duševně postižené děti jsou v ústavu namačkané jako vězni. Začala se studiem pedagogiky. Založila modelovou školu, kde uplatnila učební metody, kterými dokázala, že cíleně zaměřenými požadavky lze dosáhnout stejných výsledků u postižených dětí, jako u dětí nadaných. Výsledek byl fenomenální: její děti dosáhly u zkoušek stejných výsledků jako děti zdravé. Její stěžejní věta: „Nauč mne to, abych to udělal sám“ ukazuje, že síla k dosažení vědomostí, dřímá přímo v dětech. Úkolem pedagogů je vzbudit tyto síly a ty i vyžadovat. Nucení a masírování, opravovaní a kárání špatných učitelů málokdy vede k úspěchu, který by formoval charakter a inteligenci dětí.
Žít svou víru – ukázat občanskou odvahu.
V jednom kostele v New Orleans visel dlouho plakát, na němž stálo: Jestliže hledáš Boha zde a nepotkal jsi ho venku na ulici, pak ho nepotkáš ani tady. Setkání s Bohem mohou probíhat všude. Naše víra by měla být vidět v našem životě. Dodá nám víra odvahu ozvat se při nespravedlnosti a hlouposti? Dodá nám víra sílu pomoci jiným lidem a nezavírat oči před nouzí tohoto světa? Troufneme si něco na základě naší víry říci či udělat proti nelidskému jednání? Žít s vírou není lehké, je-li však naše víra živá, pak se nespokojí se světem, ve kterém jsme. Vždyť naše víra touží změnit svět.
Žít víru jako Dorothy Day (1897-1980).
„Pokud jsem v životě něčeho dosáhla, pak jenom proto, že jsem se nestyděla mluvit o Bohu.“ Jedny z nejúspěšnějších katolických novin v USA sepisovala ve své kuchyni. Jednoho dne stáli před jejími dveřmi bezdomovci a prosili o přístřeší. Otevřela, a tak byl její byt stále plný chudých, kteří tam po určitou dobu žili. Brzy na to založila domy pro bezdomovce. Dorothy byla vtipná, jasně myslící novinářka, která žila pro ty, které společnost vyloučila. Jednou se jí ptali, jak dlouho dovoluje bezdomovcům, aby zůstali. „Mohou zůstat navždy. Oni s námi žijí, umírají a my jim vypravíme křesťanský pohřeb. Po jejich smrti se za ně modlíme. Jsou částí naší rodiny. Jsou našimi bratry a sestrami v Kristu.“ Již dlouho před svou smrtí 28.11.1980 byla považována za svatou. „Nenazývejte mne svatou, nezlehčujte to!“
Putovat, vydávat se na poutě, životní cesty.
Putování se skládá z malých úseků. Od vesnice k vesnici až k většímu městu. Poutníci minulých staletí nezakládali nové poutní cesty, ale používali starých, zažitých. Teprve poté, co se mnozí pro tu či onu cestu rozhodli, staly se tyto poutními. Vůbec je putování krásným obrazem pro životní cestu. I ta není přímá, ale skládá se z mnoha etap, které od sebe nejsou vzdáleny. Přesto věřím, že je mezi nimi souvislost. Něco, co této cestě dává smysl a cíl. Tomuto cíli se mohu krok za krokem přibližovat. S přestávkami i návraty s novým začátkem. Poutní cesta neslouží k tomu, abychom se po dosažení cíle hrdě ohlíželi za ušlými kilometry. Tato cesta slouží k tomu, abychom si připomněli svou vlastní životní cestu a udělali si o ní jasno. Při tom si můžeme položit otázku: „Co se mnou vlastně Bůh zamýšlí, když mne na tuto cestu poslal?“
Věřit jako Karl Rahner (1904-1984)
„Díky Bohu, že neplatí, jakou představu má 60% - až 80% lidí o Bohu.“
Byl jedním z významných německých teologů 20.století. Pravděpodobně by proti  tomuto označení měl námitky. Sám o sobě říká: „Nejsem vědec, nechci jím ani být. Chtěl bych být křesťanem, který křesťanství bere vážně. Který není touto dobou polapen, který uvažuje o tom či onom, který přemýšlí o třetím či dvacátém problému. Když tomuto říkáme teologie, pak jen dobře! Byl profesorem, řehol-níkem a napsal stovky uveřejněných spisů a přesto měl čas pro starosti i nouzi obyčejných lidí. Pro něho patří zážitky Boží a zážitky lidské těsně vedle sebe. A on pochopil, že Bůh je větší tajemství pro lidstvo, jedno, jak ono ho přijme.          
 
 

 


Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< září / 2018 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 190062
Měsíc: 2694
Den: 123