Farní list 2012 leden 01
FARNÍ list kraslické farnosti leden 2012 – 1
Tel-nové číslo: 359 574 053 ŘKF mobil: 724 204 702 PPF
Pořad akcí v lednu
20.01.pá – 16:00 Kraslice zimní kaple EKUMENA – společné modlitby za jednotu křesťanů(prosím o Vaši účast i z jiných míst naší farnosti – díky!), poté v 17:00 krátká mše sv.
Slovo do pranice – nebo pro zamyšlení?
V posledních dnech se mezi námi dost diskutuje o církevních restitucích, zda „to ta církev“ potřebuje apod. Říkáme to i my, kteří jsme TOU církví, jakoby se jednalo o něčem, co jde mimo nás! Ale dovolte mi tuto logickou myšlenku: Jestliže je někdo z nás proti tomu, aby se církvím vrátil ukradený majetek za totality, pak nechť také je proti tomu, aby zloději vraceli, co ukradli. Ať se jedná o známé obrovské kauzy či o malé zlodějíčky. Nemůže obstát dvojí metr. Zlodějna zůstane zlodějnou, jako zlo zůstane zlem. Stejně zůstává dobro dobrem, ať už se o tom ví, či ne! Můžeme ovšem díky svobodě, kterou máme, hodnoty i zaměňovat a to i za cenu obrovských škod: dobro zlem. Ale jde i přemáhat zlo dobrem. Tak, pro co se rozhodneme? Pf
Bude ekumena pokračovat i po eventuelně navráceném majetku?
Zatím se jedná o hypotetickou otázku, ale co když… Víte, že katolická církev předá 20% z majetku, který by jí měl být vrácen, novým církvím,které zde v r.1948 nebyly? Ty totiž, protože neexistovaly, žádný majetek ani mít nemohly. Jsem zvědav, zda-li se u těchto církví usadí jisté vědomí vděčnosti či tolerance vůči nám, katolíkům. Bylo by si to jen přát, nelze jen brát, je nutné na oplátku i dát – třebas podat ruku. Pf
Staré čínské přísloví praví:
Ten, kdo ví a neví, že ví – ten spí, vzbuď ho!
Ten, kdo neví a neví, že neví – to je hlupák, střes se ho!
Ten, kdo neví a ví, že neví – to je dítě, pouč ho!
Ten, kdo ví a ví, že ví – toho se drž a následuj ho!
Jen pro zajímavost: Ježíš ví, je PRAVDA, je cesta vedoucí k životu (i věčnému).
Praktická reakce na poslední prosincový článek o HESLE ke sv.biřmování:
Posledně jsem se vám svěřil, že jsem si našel v minulém roce dodatečně HESLO k mému biřmování, které jsem prožil v semináři krátce po mém nástupu na teologickou fakultu v r.1964. Je to část 12 verše z 2.listu Timoteovi. Od profesorky latiny jsem v tyto dny dostal (dodatečný, ale jak vidět v pravý čas) dárek – BIBLI, kde se paralelně vedle sebe nachází ekumenický překlad s překladem Bible Kralické. Když jsem poděkoval a knihu náhodně otevřel, padly mé oči k mému obrovskému překvapení na text mého hesla. Řekl jsem si: to nemůže být náhoda, za tím musí být úmysl, třeba zrovna Boží. A skutečně! Mé heslo: „Vím, komu jsem uvěřil“ tvoří jádro 12-tého verše. Před tím stojí: „ Proto také všechno snáším a nestydím se vydávat svědectví, neboť vím, komu jsem uvěřil“. Uvědomil jsem si s úžasem, že je to o mé minulosti. Jak těžko jsem se ke kněžství dostával, v cestě stály posměšky-dítě matky Němky, věřící, ministrující, nepřijatý na gymnázium, po jeho absolvování nepřijetí (několikeré) na bohosloví, pak nebyl svěcen na kněze (vojna, pomluvy u biskupa) atd. Pokračování 12-tého verše je zas o mé budoucnosti: „ Jsem přesvědčen, že ON má moc chránit, co mi svěřil, až do onoho dne.“ Toto Boží slovo jsem životně potřeboval najít, aby mi vlilo odvahu a jistotu, že to ON ochrání své kněžské dílo mně svěřené. Pokusíte i vy o něco? pf Už máte nalezený veršík či heslo? Máte snad text napsaný? Jde motto pro již uzavřenou nebo teprve připravovanou smlouvu mezi Bohem a námi v biřmování! Je to slovo pro život! Každý, kdo se rozhodl pro víru, kdo není ve víře veden rodiči, ale sám bere zodpovědnost za svoji víru i život, by neměl váhat a přijmout svátost biřmování. Nejen heslo, ale biřmovacího patrona – světce, světici, si smíme zvolit! Mnohdy se nám naše křestní jméno nelíbí, protože nám ho vybrali rodiče, křestní kmotr, babička apod. Nyní si máme možnost zvolit přímluvce, který je v nebi, sami! To aby na naší životní cestě nám bylo jasno: nejsme na této cestě sami. Navažme a obnovme i my již biřmovaní nové kamarádství a přátelství se svým biřmovacím patronem. Snad nám i jeho životní osud bude radou, výzvou. Již se vás několik přiznalo, že jste dosud u biřmování nebyli, nebo o někom víte; dodejte mu odvahy!
Kamarádství – přátelství ….
Pro každého mají slova přátelství a kamarádství trochu odlišný význam. Je to životními zkušenostmi a povahou člověka. Přátelství nemůže vzniknout mezi lidmi za krátký čas a stav před přátelstvím považuji za kamarádství. Přátelství většinou přichází s nějakým problémem, který se vyskytne na jedné straně. Jeden člověk se svěří s problémem druhému. Ten většinou, pokud není nezdvořilý, dokáže vyslechnout. Zde přichází moment hranice mezi kamarádstvím a přátelstvím. Na přátele se nikdy nezapomíná,přátelství se zapisuje do našich srdcí navěky. Je to jen pojem nebo opravdový fakt? Někdo má hodně přátel, protože má v životě štěstí. Je to zvláštní, protože na světě je tolik různých lidí, ale jen pár z nich má opravdové a trvalé přátele. Dobrý přítel se podle mého názoru pozná ještě podle jednoho známého přísloví: „V nouzi poznáš přítele.“ Pravý přítel pomůže i když se mu to nehodí, nemá čas, nebo když sám má nějaké problémy. Já jsem se o tom přesvědčila naposledy před nedávnem, kdy jsem se dostala do nezáviděníhodné zdravotní situace a následně do problémů s ní související. Díky pohotovosti mé dlouholeté kamarádky A.L. a patera zdejší farnosti se podařilo stav v počátku „ukočírovat“. Patří jim za to obrovský dík. Děkuji zároveň všem, kteří si na mne vzpomněli při svých modlitbách, děkuji Pánu Bohu za všechna přijatá milosrdenství, za radost a posilu při postupném zotavování. Závěrem bych ráda řekla, že je moc důležité mít hodně kamarádů. Ještě důležitější ale je mít několik opravdových přátel, kteří podrží, nezradí a pomohou. Bez nich by byl život o moc těžší, a proto si jich každý musí velmi vážit. Přátelé jsou totiž jako hvězdy – i když je nevidíme, víme, že existují. Nemít přátele znamená nemít vzpomínky, žít prázdný život … JV
Něco podobného by asi napsala paní Věra S. a jistě by nás bylo více! Děkujme za to!
Slovo na závěr:
Tam, kde křesťan nemůže být spolukřesťanem, musí být spolučlověkem.
A od sv.Otce Benedikta XVI.:
„Nemějte strach z Krista! On nic neodnímá a dává všechno. Kdo se dá Jemu, dostane stonásobně. Ano, otevřete dokořán brány Kristu – a najdete pravý život.“ Toto ujištění ať nás provází nejen v lednu, ale i po celý rok 2012. Přání pf
