FARNÍ list kraslické farnosti listopad 2015 – 14

mobil: 724 204 702;  www.farnostkraslice.estranky.cz  e-mail: fara.kraslice@seznam.cz

S končícím liturgickým (církevním) rokem se před námi otevírá rok nový, letos rok

Božího milosrdenství. Je to i šance k adventní svátosti smíření (zpovědi).

Oživme krásný zvyk, rozsvítit svíci u oběda či večeře,

připomenout si toho, kterého jsme měli mezi sebou.

Stačí malá čajovka, je bezpečná!

Bezpečně pomůže spolu s modlitbou i přání, aby jeho duše byla v blízkosti Boží dobroty a lásky. A to nejen na Dušičky.

U nás tu a tam přes rok,

pro něj po celou věčnost.

 A co říci na tohle?

Zajímavé je, že nás překvapuje vlna uprchlíků z území, kde jde o život. Já dodávám: kde jde o život pozemský. Jako aktivního katolíka a kněze mne už delší dobu překvapuje vlna „uprchlíků z naší církve“, která již trvá více než 50 let! Že zde jde o život věčný je nabíledni! Proč utíkají lidé ze svých zemí? Také pro lepší životní vyhlídky, např. v Německu. Aby se tam dostali, nasazují vše co mají, své úspory; i holý život! Ať už s tím souhlasím či ne, porovnejme naši ochotu „obětovat“ něco pro život věčný…. Necítím se být zahanben? Nejde o nic menšího než o odvážné rozhodnutí, nasadit celý svůj život (v rozhodování mého rozumu, mé vůle i srdce) pro DOBRO nejen mé, ale i druhých; ze svých úspor (sil, nápadů i financí) dát pro DOBROU věc; dát i poslední, co mohu Bohu dát: VÍRU v něho! I on „mluví v Bibli“ o nejlepší budoucnosti, která NIKDY neskončí! Je v jeho království; je pro nás připraveno již od založení světa! Cestu do tohoto království známe od Ježíše, KTERÝ je onou cestou. Jeho jméno je i HESLEM, kterým se v noci a temnotě tohoto světa smíme zachránit! Jak jsem letos na 13-ti hřbitovech, které jsem poctivě i s mnohými z vás navštívil, připomněl: 2 roky jsem sloužil na vojně v Janovicích u Klatov. Zažil jsem daleko od lidí i službu u muničního skladu. Střídali jsme se po hodině. Jeden spal, zároveň druhý bděl ve skladu a třetí obcházel venku. Nejtěžší to bylo venku, ve tmě. Zima a sychravo, jak se každý těšil, až si sedne v malé místnosti, či ulehne ke spánku. Právo vstoupit do areálu muničního skladu měl pouze ten, do znal HESLO! Takovým „božím skladem“ je věčný život. Heslem pro vstup do království věčného je jméno JEŽÍŠ. V tomto jménu žijme a  konejme vše. V nikom jiném není SPÁSY. Jen On zná cestu tam i zpět! Přišel do našeho života pozemského, aby nás uvedl do slávy věčné. Tím se uzavírá kruh konce roku a zároveň začíná nový, další advent. Další čekání, další šance.

Ohlédnutí za jubileem neutraublingského kostela.  (podle Blanky Kopřivové)

18. říjen 2015 byl dnem svátečním: 60 let od vysvěcení kostela sv. Michaela. Vzešel z trosek rozbombardovaného bývalého letiště, stal se pevným bodem, duchovní pomocí v životě již několika generací obyvatel Neutraublingu. Na samém začátku stál kněz Anton Böhm (něm.Čech), rodák od Karlových Varů.  

Na základě jeho přesvědčení, pracovitosti (znali ho jen v montérkách) a pevné víry v Boha  vyrostl za pomoci dobrovolníků chrám, zasvěcený archandělovi, který přemohl a na konci věků přemůže draka (satana). Je symbolem boje proti zlu, hříchu (chaotickými silami temnot). Páter Anton měl jasno: krátce po válce hledal svět viníky, oběti, formovaly se společenské světové řády. To kostel nabízel prostřednictvím svého duchovního odkazu sílu i naději všem v těžké době, pomáhal nalézat smysl i cestu k dalšímu žití, víru v dobro. Ani dnes tomu není jinak: máme sice střechu nad hlavou, kterou oni tam teprve stavěli (na území, kde bylo plno bomb se díky Bohu NIC nestalo!); není nám zima ani netrpíme hlady (to mnozí tehdy zažili); přesto nám něco chybí: v zběsilém shonu kolem hromadění hmotných statků často zapomínáme na vzájemnou blízkost, prosté teplo lidské duše. A tak i v této překotné době má církev =kostel (v němčině má slovo KIRCHE dvojí význam) své nepostradatelné místo. Slavnostní bohoslužbu celebroval prelát Peter Hubbaner za účasti pěveckého sboru a všech ministrantů. Před kostelem následoval úvodní koncert dech. hudby Viehhausen, která doprovázela všechny v průvodu k městské hale. P. Josef Weindl (místní farář a vikář) měl úvodní slovo, zdravici přednesli i pan Heinz Kiechl (starosta města); farářka evangelické církve a Soňa Šimánková za nepřítomného P. Petera Fořta i za Kulturní sdružení obč. něm. národnosti Kraslice. Jak to při jubileích bývá, předávají se drobné pozornosti místnímu p. faráři. Symbolický byl i malý ručně vyřezávaný dřevěný obrázek německé-ho vojína z r.1943, který byl tehdy v tajze, v nepohodě, daleko od domova, blízkých. Paní Soňa předala i štůsek obrázků sochy Vzkříšeného, která byla odcizena z kostela v Kostelní v ČR a která se po čase vrátila na své místo. Sál přivítal i zpěv dětí, harfový soubor, nechyběla ani historie kostela (promítaná

na veliké plátno). Co dodat? Víra v Boha, víra, že to s ním dokážeme, překoná i nesnáze, které s sebou život přináší. Přejme všem kolem P. Josefa Weindla i jemu jen to nejlepší, pevné zdraví a radost z každé sebemenší práce.

(Tímto bych chtěl autorce jménem celé naší kraslické farnosti poděkovat a zároveň se i omluvit za zkrácení textu. Díky, jako bychom tam  byli i my!)  

OPRAVY: Střecha nad hl.vchodem kostela v Jindřichovicích -72.470Kč a oprava na střeše lodi -4.469Kč; schodiště u hl.vchodu kostela v Rotavě -32.000Kč.

Něco k zasmání či k zamyšlení? Jeden evangelík chodil pravidelně na dostihy a rád sázel na koně. K úspěchu mu pomohl pohled na katolického kněze, který před závodem se vztaženýma rukama stál u jednoho z koní. Vždy na tohoto koně vsadil a VYHRÁL! To se mu líbilo, jak by ne. Jednou pozoroval, jak se farář nad jedním koněm dlouho modlil, vsadil na něj proto velkou částku. Tentokrát PROHRÁL! Problém byl v tom, že nekatolíci nerozeznají požehnání od posledního pomazání!!