Jdi na obsah Jdi na menu
 


Poslední Farní list 2016-18

FARNÍ list kraslické farnosti prosinec 2016 – 18

mobil: 724 204 702;  www.farnostkraslice.estranky.cz  e-mail: fara.kraslice@seznam.cz

31.12. sobota Poděkování za r. 2016 a Nový rok

09:00 Bublava - Poděkování a Nový rok;

10:30   Stříbrná - Poděkování a Nový rok;

15:00 Jindřichovice – Poděkování a Nový rok;

16:00 Rotava – Poděkování;

17:00 Kraslice zimní kaple – Poděkování;

01.01.2017 neděle Nový rok Slavnost Matky Boží Panny Marie

10:00 Rotava mše sv. v kostele – změna času !!!!!

14:30 Oloví fara - mše sv. v kapli;

            16:00 Kraslice mše sv. v kostele–změna času !

Co si popřát do Nového roku 2017?

Některé lidi můžete obelhat vždycky, a každého lze obelhat někdy,

nelze ale všechny lidi obelhat vždycky! Abraham Lincoln

Jde o skutečný posun, či se mi to jen zdá?

Před několika lety se naše společnost vrátila k pravým vánocům i s Ježíškem. To bylo pro nás věřící radostné zjištění! Jenže to mělo chybu! Vánoční melodie zněly již koncem října. Letos se jejich zpěv posunul směrem k listopadu. Lze si jen přát, aby se posunuly asi tak do poloviny prosince. To však vyžaduje jistý vývoj. Ten se odehrál v době minulé, pamatujete? Jeden náš president řekl dětem: Ježíšek se narodil, dospěl, narostly mu vousy a tak k nám ze Sovětského svazu přijel na saních jako Děda Mráz! Inu, děti vám to řeknou! V Rotavě se jedna část města jmenuje Rusland. Děti za totality čekaly na Dědu Mráze v dnes již neexistujícím sále hotelu, který měl krytinu z měděného plechu. Zde se konaly plesy, po něžné revoluci nejprve zmizely plechy. Do tohoto domu začalo zatékat a tak byl před časem zbourán. Dnes je vedle továrny Rotas, dříve Škodovka, prázdné místo. Ale něco se tam přece jen vznáší: zážitek dětí; těm je dnes přes 50, 60 let! Při vánoční besídce se konferenciér ptal: „Odkud přijel Děda Mráz?“ Děti odpověděly:“ Z Ruslandu!“„Dobře,to je německy: Z Ruska. A na čem přijel?“ Děti měly říci: Na saních“. Ony toho „Dědu Mráze“ poznaly, bydlel totiž na Ruslandu! A proto po pravdě zvolaly:“Na kole!“ Snad se ještě dočkám, aby se naši spoluobčané seznámili s překrásnými adventním zpěvy! Máme na světě nejkrásnější adventní melodie, jejich vznik sahá do 15. století. Mohou ale konkurovat líbivým melodiím z muzikálů či americkým songům, které zpívají v rytmu černoši? Nic proti tomu, spirituály jsou pokladem hudby tohoto etnika! Ale připomíná mi to něco z minulosti. To se zpívaly ruské častušky a dnes zase melodie z Ameriky. Jako bychom neměli své vlastní poklady! Inu, chce to čas! Bůh ho má! On si počká, až nám to dojde! Asi nám budou muset otevřít oči jiní; příkladem je osud Antonína Dvořáka. Pokud žil zde v Praze, nebyl uznán. Až v Americe došel uznání! Ale musí nám opět jiný národ ukázat, jaké máme adventní hodnoty a k tomuto zjištění dopomoci? pf  

Co se ani o svátcích nezastaví…..

Tento článek se mi nepíše s lehkým srdcem, naopak! Během minulých dní nás překvapily zprávy o odchodu i mladých lidí z tohoto světa. Uprostřed shonu, příprav na klidné rodinné setkání pod stromečkem, přemýšlení, jak překvapit milým dárkem, se vše mění – a Nový rok klepe na dveře! Jistě, jak krásná, bohatá je naše víra – i tento náš časný život se změní ve věčný. Vírou přijímám uklidnění, že Ježíš proto na svět přišel, aby i naše zemřelé uvedl do setkání se všemi, kteří nás již předešli na druhý břeh. Již žádný shon, klid a mír. Každým rokem můžeme vzpomínat, co vše jsme směli se zemřelými prožít! Překvapit i je můžeme dárkem: modlitbou, mší sv.! Toto vše se stává balzámem pro duši!

Život pomíjí, bohatství se rozplyne; oblíbenost je vrtkavá, smysly se opotřebí, svět se mění, přátelé umírají. Jen Jeden je neměnný, jen Jeden vůči nám je pravdivý a může pro nás znamenat všechno; jen Jeden nás může přetvářet a vlastnit.  J.H.Newman   „Díky, Ježíši, že jsi!“

Byl jsem nedávno požádán, abych se jako řečník rozloučil v obřadní síni se zemřelým. Řekl jsem: Rozloučit se mohu jako věřící člověk, s pokřtěným jako kněz. Nedokáži mluvit nad hrobem bez Boha. Byl jsem odmítnut; velice jsem si vážil této upřímnosti! Mně se „ulevilo“, jako kněz jsem poté obětoval za zemřelého mši sv. Zároveň se mi „přitížilo“ při vzpomínce na ony pozůstalé, kteří, jak řekli, jsou nevěřící! Jak lehké je předat zemřelého ze své náruče do náruče Boží! Jaké bohatství dává víra ve Vzkříšeného!  Pf

A nyní z jiného soudku!

Kolem nás se vše vyvíjí, nemyslím tím Darwina. Koledy se jednou snad budou zpívat o vánocích, adventní písně v adventě, nevěřící snad pod tíhou smrti připustí možnost věčného života a existenci Boha. Jinověrci a vlažní katolíci snad „zajedou na hlubinu“. Co to znamená? Že se od koncertů, setkání u ván. stromů a stánků, od Noci kostelů a jiných aktivit, „prokopou“ i ke svátostem. Je to cesta hledání, která lidi přivádí z dálky k hlubšímu prožívání víry. Z druhé strany snad fanatici připustí možnost, že i hledáním se lze přiblížit k pravému Bohu  v  pravdě, spravedlnosti i lásce. Ohrožený člověk hledá sílu i pevnou půdu pod nohama. A co nás ohrožuje více? Chamtivost a nenasytnost na kterou reaguje exekuce? Lhostejnost a vlažnost k otázkám víry, na kterou útočí fanatický islám? Riskování a prožívání adrenalinu, na které útočí smrt či zranění? Polopravdy či přímo do očí bijící lži, na které navazuje zklamání? Ježíš, Boží Syn i pravý člověk nás nechce obelhat. Za nebeskou skutečnost dal a obětoval svůj život. Jeho názory, jeho myšlenky, jeho učení jsou stále platné a živé! Nastávající rok nám k tomu všemu jistě dá příležitost. Nebojme se ani otázky: Co mám Pane udělat já? Tuším, že ode mne „něco“ očekáváš! Nechci tě zklamat! Chci být i užitečný! Už předem děkuji a věřím, že mne v Novém roce povedeš a budeš řídit!  Říká se: odvážnému štěstí přeje. Tak vám přeji odvahu zeptat se Pána, pokoru jeho slovo přijmout a lásku k činu!  Váš pater.

 
 

 


Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< říjen / 2018 >>


Statistiky

Online: 2
Celkem: 193049
Měsíc: 3400
Den: 114